Ukázka: Divergence |Veronica Roth|

26. října 2014 v 21:42 | Chaera |  Ukázky
Autobus se po cestě otřásá a poskakuje, ale Calebův výraz zůstává vyrovnaný. Vzduchem zavíří jeho šedý plášť, jak sahá po tyči, aby udržel rovnováhu. Jeho oči bez ustání těkají a já vím, že sleduje lidi okolo - snaží se vidět jenom je a na sebe přitom zapomenout. Upřímní si cení bezprostřednosti, ale naše frakce staví na nejvyšší místo nesobeckost.
Autobus zastaví před školou. Proletím kolem nevrlce a hrnu se ven. Musím se chytit Caleba, zakopla jsem o mužovy boty. Kalhoty jsou mi příliš dlouhé. Nikdy jsem nebyla nijak elegantní.


Budova Vyššího stupně je ze všech tří škol ve městě - Nižší stupeň, Střední stupeň a Vyšší stupeň - nejstarší. Jako všechny okolní budovy je celá ze skla a oceli. Před školou se vyjímá rozměrná kovová plastika, na kterou po vyučování lezou Neohrožení a hecují se, kdo vyšplhá výš. Loni jsem viděla, jak jedna dívka spadla a zlomila si nohu. Běžela jsem pro pomoc.
"Dneska jsou talentovky," poznamenám. Caleb je jen o necelý rok starší, a tak jsme ve stejném ročníku.
Přikývne, když vcházíme do budovy. Sotva se ocitneme uvnitř, všechny svaly v těle se mi napnou. Vše kolem působí hladově, jak se do sebe každý snaží nasát poslední dojmy a školní atmosféru. Je zřejmé, že po Obřadě volby už do těchto chodeb nikdy nezavítáme - jakmile si zvolíme, kam chceme patřit, o dokončení vzdělání se postará naše nová frakce.
Všechny dnešní hodiny jsou zkrácené na polovinu, aby se celodenní rozvrh stihl do oběda. Po obědě začnou talentové zkoušky. Už teď mi srdce bije rychleji.
"Ty se ani trochu nebojíš, co ti řeknou?" zeptám se Caleba.
V místě, kde se chodba rozdvojuje, se zastavíme - Caleb bude pokračovat na hodinu matematiky pro pokročilé, já se vydám na dějepis.
Caleb zvedne obočí. "Ty jo?"
Mohla bych mu říct, že už se celé týdny hrozím toho, kam mě zkouška doporučí - k Odevzdaným, Upřímným, Mírumilovným, Sečtělým, nebo Neohroženým?
Místo toho se usměju a řeknu: "Vlastně ne."
Oplatí mi úsměv. "Tak... zlom vaz."
Zamířím na oddělení dějepisu a kousnu se do rtu. Nikdy mi na mou otázku neodpověděl.
Na chodbách je tlačenice, přestože světlo, které sem okny proniká, vytváří iluzi prostoru. Chodby jsou jediným místem, kde se v našem věku potkáváme s příslušníky ostatních frakcí. Dav dnes oplývá novou energií, mánií posledního dne.
Dívka s dlouhými, kudrnatými vlasy zakřičí vedle mého ucha "Hej!" a zamává do dálky na kamarádku. Přes tvář mě pleskne čísi rukáv. Pak do mě strčí kluk v modrém svetru, který patří k Sečtělým. Ztratím rovnováhu a spadnu.
"Kliď se z cesty, Škrobe," zavrčí a pokračuje v cestě.
Rozhoří se mi tváře. Vstanu a opráším se. Několik studentů se zastavilo, když jsem spadla, ale nikdo mi nepomohl. Jejich oči mě vyprovázejí až do místa, kde se chodba láme. Tohle se lidem z naší frakce děje už několik měsíců - Sečtělost o nás začala šířit nepřátelské zvěsti a ovlivnilo to i naše vztahy ve škole. Šedé šaty, fádní účes a skromné vystupování Odevzdaných nám má pomoci zapomenout na sebe samé a současně nechat ostatní zapomenout na nás. Místo toho jsem teď středem pozornosti.
U okna v křídle E se zastavím a čekám, dokud nezahlédnu Neohrožené. Dělám to každé ráno. Přesně v 7:25 prokazují svou statečnost a seskakují z jedoucího vlaku.
Otec jim přezdívá "uličníci". Tváře jim zdobí piercingy, po těle mají tetování a nosí černé šaty. Jejich prvořadým úkolem je střežit oplocení, kterým je naše město obehnáno. Před čím, to nevím.
Měli by mě uvádět do rozpaků. Měla bych se divit, co má odvaha - vlastnost, které si Neohroženost nejvíc cení - společného s kovovým kroužkem v nosní dírce. Místo toho sleduju každý jejich pohyb.
Vlak pronikavě zahouká a ten zvuk mi rozechvěje hruď. Když se řítí kolem školy, čelní reflektor lokomotivy poblikává a kola skřípou o koleje. Zbývá několik posledních vagónů. A s nimi se z vlaku vyhrne horda chlapců a dívek v černém. Někteří se po doskoku kutálejí po zemi, jiní jen párkrát klopýtnou, než znovu získají rovnováhu. Jeden z mladíků se smíchem obejme nějakou dívku kolem ramen.
Je to pošetilé, takhle je pozorovat. Odvrátím se od okna a protlačím se davem do učebny dějepisu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama